Kostel I.

Kostel I. byl situován do severozápadní části vnitřního hradu v blízkosti hlavního vstupu. Stál na nejvyšším místě skalní ostrožny. V současné době je na tomto místě z kamenů sestavena podoba jeho půdorysu. Byl to jednolodní kostelík s pravoúhlým kněžištěm a byl postaven asi v první polovině 9. století.

Z půdorysu kostela vyplývá, že prošel dvěma stavebními fázemi. Nejprve byla postavena loď s pravoúhlým kněžištěm. Podobné stavby můžeme nálezt v oblastech působení pasovského episkopátu. Proto lze kostel datovat do období první poloviny 9. století, kdy pasovští misionáři mířili na Moravu a kdy si dokonce pasovský biskup činil nárok na Moravu jako na součást svojí diecéze. Dalším dokladem pro takto časné datování kostela je dětský hrob č. 150 s malou nádobkou, který byl před polovinou 9. století uložen u jeho západní stěny. Kostel je tak možné považovat za jednu z nejstarších církevních staveb na Moravě.

Druhá fáze výstavby kostela, která proběhla v závěru 9. století, znamenala rozšíření kostela o prostornou předsíň. Časový posun obou etap dokazuje odskok ve zdivu jižní stěny. Z předsíně vedlo pravděpodobně schodiště na vybudovanou tribunu při západní stěně lodi. Její přítomnost potvrzují kulové jamky. V téže době byl do jihovýchodního rohu přístavby uložen druhý dětský hrob č. 112. Další hroby se však v blízkosti kostela nenacházejí, což je vzhledem k malé tloušťce hlinitého pokryvu pochopitelné.

Celkový vzhled kostela byl vytvořen na základě analogií s totožnými stavbami velkomoravského období architekty Ing. M. Říčným a Ing. V. Čuhelem.

Na závěr bych se rád vyjádřil k názorům některých archeologů, kteří popírají existenci tohoto kostela. Situace v místech nálezu kostela rozhodně není jednoduchá. Je zde totiž nad skalním masivem pouze asi 10 - 30 cm silná hlinitá vrstva. Kromě toho byl celý prostor součástí hospodářského areálu probošství, takže v průběhu staletí prošel mnoha stavebními úpravami. Z těchto důvodů se pozůstatky kostela dochovaly jen ve velmi špatném stavu a byly zachráněny jen díky velice pečlivé práci týmu kolem Doc. B. Klímy. Zachovalé časti zdiva vykazují shodné znaky jako nálezy v Mikulčicích, na Pohansku a ve Starém Městě. Také materiál z nejnižší vrstvy v okolí základů kostela byl velkomoravký. Posledním a nejdůležitějším argumentem potvrzujícím velkomoravské stáří stavby jsou dva velkomoravské hroby s typickou výbavou respektující základy kostela, což si nelze vysvětlit jinak než, že stavba předcházela těmto dvěma pohřbům. Fakt, že se základy dochovaly v tak špatném stavu, nemůže být dostatečným argumentem pro popírání existence tohoto kostela.

Každý takto významný objev vždy našel nějaké ty pochybovače, věřím však, že pravda se stejně prosadí. Možná, že diskuze o existenci, či neexistenci tohoto kostela mu dokonce pomůže dostat se do širšího povědomí odborné i laické veřejnosti.

Mgr. Petr Punčochář